Druhy motivace
Poslední týdny jsem ve svém snažení dost polevila. Školu vystřídalo nachlazení, při kterém bylo prolito hektolitry zázvorového čaje s medem, citronem a česnekem. Kombinace není zrovna lahodná, ale léčí zázračně. Za to se zaručím!
Ale už k hlavní pointě článku. Snažím se teď najít zase nějaký impulz. Často mě rozhazují tyhle malé výkyvy, po kterých je těžké se vrátit. Vždy zlenivím, smířím se s tím. Nechci to tak nechat plynout, ale nechci to jen vědomě.
Nejsem psycholog, ani si na něj nechci hrát, ale ráda se s vámi podělím o své postřehy. Poslední dobou u sebe rozlišuji dva typy motivace, které mě hnaly v dny odhodlání.
Pozitivní motivace.
Negativní motivace.
Ve škole se tahle definice a rozdělení běžně učí. Jedná je hnána strachem a druhá naopak nějakou následnou odměnou. Bohužel mi už nikdo nevysvětlil, jak s těmito faktory pracovat a jak se opakovaně nakopnout. Převedu to teď tedy amatérsky do svého světa.
Pro mě osobně pozitivní motivace znamená hlavně zdraví. Představa sebe sama, jak jsem silná a šťastná. Pořád sama sobě dokola omývám, že to dělám jen pro sebe a ne pro někoho jiného. To je sice hezké, ale leckdy nedostačující. Snažím se z tohohle vycházet každým dnem. Když tu bude jen já a můj malý imunní šťastný svět, nemůže se to pokazit. Nedokážu ale najít dostatečně dost takovýhle dobrých důvodu, které by mi neustále každým dnem motivaci dodávaly.
Negativní motivace je podle mě to, co v našem životě dělá opravdu změny. Dokáže být tak impulzivní. Návaly zlosti a smutku. Ať už za to může třeba názor ostatních lidí na nás, pocit méněcennosti, strach. Dokáže to pořádně nakopnout, při vzpomínce na opovrhování, na pomstu. Dokáže to dát tolik síly. Držím si tu negativitu ale i nadále. Jakmile koukám na své výsledky, nevidím jen sama sebe, ale lidi, kterým chci dokázat, že na to mám. Vidím i to všechno špatné. Nejsem to najednou jen já a svoje zdraví. Jsem to já se všemi svými jizvami, kterých se snažím zbavit. A tenhle pocit vystřídá opět jen smutek. Smutek z minulých událostí, pochybováním o tom, co bude dál a jestli na to vůbec mám. Nedostatek sebedůvěry, kolaps. Jediná cesta je pak ta, že se tyhle pocity zármutku pořád vrací a motám se jen v nekonečných kruzích.
Jeden odstavec odpovídá ideální představě člověka, té za kterou se nemusí stydět. Myslím, že sportovci, kteří se snaží inspirovat ostatní právě volí tuhle cestu. Jako třeba Cassey Ho. Opravdový ideál sluníčkového života plného energie a sytých barev.
Ten druhý pak o zármutku, který já osobně nechci dávat najevo. Nechci si hrát na ublíženou, ani na oběť.
Mám jen jednu otázku. Jak a kde získat dlouhodobou motivaci, která nebude pošpiněna hněvem a strachem?
Měla bych asi zakončit článek nějakým souhrnným vyřešením problému. Něčím, co nebude znít jako klišé. Ale pravda je taková, že na tom nalezení stále jen pracuji. Myslím, že je důležité si uvědomit své chyby a nést za ně zodpovědnost. Vím, že jen namlouvání si toho, že to dělám pro své štěstí mně osobně nestačí. Myslím, že je v pořádku být z nějakých věcí nešťastný a zahořklý. Myslím, že je hlavní umět s těmito pocity pracovat. Naučit se je ovládat a převést je jen do svého tréninku, ne do své každodenní psychiky a nadhledu.
Ale už k hlavní pointě článku. Snažím se teď najít zase nějaký impulz. Často mě rozhazují tyhle malé výkyvy, po kterých je těžké se vrátit. Vždy zlenivím, smířím se s tím. Nechci to tak nechat plynout, ale nechci to jen vědomě.
Nejsem psycholog, ani si na něj nechci hrát, ale ráda se s vámi podělím o své postřehy. Poslední dobou u sebe rozlišuji dva typy motivace, které mě hnaly v dny odhodlání.
Pozitivní motivace.
Negativní motivace.
Ve škole se tahle definice a rozdělení běžně učí. Jedná je hnána strachem a druhá naopak nějakou následnou odměnou. Bohužel mi už nikdo nevysvětlil, jak s těmito faktory pracovat a jak se opakovaně nakopnout. Převedu to teď tedy amatérsky do svého světa.
Pro mě osobně pozitivní motivace znamená hlavně zdraví. Představa sebe sama, jak jsem silná a šťastná. Pořád sama sobě dokola omývám, že to dělám jen pro sebe a ne pro někoho jiného. To je sice hezké, ale leckdy nedostačující. Snažím se z tohohle vycházet každým dnem. Když tu bude jen já a můj malý imunní šťastný svět, nemůže se to pokazit. Nedokážu ale najít dostatečně dost takovýhle dobrých důvodu, které by mi neustále každým dnem motivaci dodávaly.Negativní motivace je podle mě to, co v našem životě dělá opravdu změny. Dokáže být tak impulzivní. Návaly zlosti a smutku. Ať už za to může třeba názor ostatních lidí na nás, pocit méněcennosti, strach. Dokáže to pořádně nakopnout, při vzpomínce na opovrhování, na pomstu. Dokáže to dát tolik síly. Držím si tu negativitu ale i nadále. Jakmile koukám na své výsledky, nevidím jen sama sebe, ale lidi, kterým chci dokázat, že na to mám. Vidím i to všechno špatné. Nejsem to najednou jen já a svoje zdraví. Jsem to já se všemi svými jizvami, kterých se snažím zbavit. A tenhle pocit vystřídá opět jen smutek. Smutek z minulých událostí, pochybováním o tom, co bude dál a jestli na to vůbec mám. Nedostatek sebedůvěry, kolaps. Jediná cesta je pak ta, že se tyhle pocity zármutku pořád vrací a motám se jen v nekonečných kruzích.
Jeden odstavec odpovídá ideální představě člověka, té za kterou se nemusí stydět. Myslím, že sportovci, kteří se snaží inspirovat ostatní právě volí tuhle cestu. Jako třeba Cassey Ho. Opravdový ideál sluníčkového života plného energie a sytých barev.Ten druhý pak o zármutku, který já osobně nechci dávat najevo. Nechci si hrát na ublíženou, ani na oběť.
Mám jen jednu otázku. Jak a kde získat dlouhodobou motivaci, která nebude pošpiněna hněvem a strachem?
Měla bych asi zakončit článek nějakým souhrnným vyřešením problému. Něčím, co nebude znít jako klišé. Ale pravda je taková, že na tom nalezení stále jen pracuji. Myslím, že je důležité si uvědomit své chyby a nést za ně zodpovědnost. Vím, že jen namlouvání si toho, že to dělám pro své štěstí mně osobně nestačí. Myslím, že je v pořádku být z nějakých věcí nešťastný a zahořklý. Myslím, že je hlavní umět s těmito pocity pracovat. Naučit se je ovládat a převést je jen do svého tréninku, ne do své každodenní psychiky a nadhledu.
Zajímalo by mě, co si o tom myslíte vy, proto se se mnou o svůj názor prosím podělte v komentářích.
Ann
Pane jo, já nevím... Asi jsem o tom nikdy nepřemýšlela, možná jsem nikdy nebyla skutečně negativně motivovaná, nevím. Jo, měla jsem třeba strach, že neudělám maturitu nebo státnice, ale nevím... Napsala jsi to hezky a já asi potřebuju trošku času, abych se nad tím taky zamyslela, protože jsi mě přivedla na myšlenku, o které jsem dosud nepřemýšlela... :-)
OdpovědětVymazatDěkuju za zpětnou vazbu.^^ A taky jsem ráda, že jsem někoho přivedla na nějakou novou myšlenku, třeba, snad na něco přijdeš.:)
VymazatNa jednu stranu je negativní motivace určitě skvělá, když se nad tím tak zamyslím, i já jsem byla někdy negativně motivovaná, když měl na mě někdo kvůli něčemu kecy a já si uvědomila, že je to asi fakt špatně, tak jsem se to snažila změnit. Ale zase na druhou stranu, máme být takoví, jací jsme. Nemáme se podřizovat ostatním. Máme se chovat, vypadat, dělat věci tak, jak chceme my :).
OdpovědětVymazatSuper článek k zamyšlení.
Po prvé, to s tým čajom úplne súhlasím, tiež odporúčam!:) A po druhé, moja motivácia je fakt len o tom, že viem, že keď danú vec spravím, tak budem šťastná. Či už to je, že si sadnem ku blogu a napíšem článok alebo pôjdem zo seba vypotiť na bežiaci pás dušu, keď som unavená a nič nevládzem a mamka ma o niečo poprosí, tak zase viem, že ju to urobí šťastnou. O motivácií do učenia nebudem hovoriť lebo tu som nikdy žiadnu nemala a či som dostala 1 alebo 2, prinajhoršom 3, tak mi to bolo jedno.:D
OdpovědětVymazatAle namotivovať sa na veci, ktoré viem, že ma robili alebo aj robia šťastnou, len som teraz na ne stratila chuť, tak to zväčša nechám tak. Mala som napríklad asi ročnú pauzu od blogovania, pretože som sa na to necítila, pretože som si chcela užívať život mimo neho, a to je fajn. Občas z veci vyrastieme a naopak ku niektorým musíme znova dospieť. Hlavne to netreba brať, ako niečo, čo nás sťahuje dole, ale treba nájsť radosť v iných veciach. :)
Svet Podľa Konvalinky
To já naštěstí pracovní či jakoukoliv jinou morálku mám dobrou. Bohužel ale musím být sama :) Jakmile jsem s přítelem, jakékoliv odhodlání upadá :D U mě je to vždycky vnitřní motivace, protože čím dřív se to naučím, tím rychleji to budu mít za sebou :)
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Já osobně se snažím ze všeho brát pozitiva. Ze všeho to ale opravdu nejde, takže se setkávám i stou negativní motivací. Docela jsem na sobě za poslední rok zapracovala a začala pracovat s pocity a tím, abych byla šťastná. Celkem se mi to daří, i když jsou období, kdy to prostě nejde a přijde ta zlost a vztek. Ale každý svého štěstí strůjce :)
OdpovědětVymazatInspiration by Linda
No, já mám s motivací docela problém. :-D Třeba včera jsem měla pohovor přes Skype. Celý den jsem si říkala, že to nedám, že se vymluvim na něco... Pak jsem byla v obchodě a najednou z ničeho nic motivace, abych do toho šla. Chtěla bych být nezávislá, dělat z domova a tohle by byla práce, která by mi to z části umožnila. Jenže se stydím a ten pohovor pro mě byl stresující. Namotivovala jsem se tak, že chci něčeho dosáhnout a MUSÍM se překonat. A mám to. :-D A ani to nebylo tak strašný, jak jsem si myslela. :-) Takže musím chtít něco pro sebe, odůvodnit si v čem to bude dobrý a i kdyby to mělo být jen pro můj dobrý pocit. :-) Hezký článek. :-)
OdpovědětVymazat