Zase začínám hubnout - jak prosté a přitom tak složité #310

Dlouho o mně nebylo slyšet. 

Říká se, že ten moment nikdy nepřijde. 

Když něco chcete, je nejlepší začít následovat své sny okamžitě. Protože čekat na moment, kdy bude všechno perfektní, je zbytečná ztráta času. S tím impulsem se z ničeho nic neprobudíš. 

Čekat až budu mít čas, až odmaturuju, až budu bydlet v jiném bytě, až si najdu přítele. Až, až, až,...

Mám asi štěstí, protože mě ten moment potkal. 

Jenže každý velký příběh začíná velkým pádem. Možná nestačí jen smíření a stěžování si.

Možná, že je tohle ten největší dar. Protože i když mi všechno kolem mě připadalo tak prázdné a zbytečné. Řekla jsem si, že tentokrát už to musím dotáhnout do konce.

Tyhle řádky ale nepíšu proto, abych brečela nad tím, co všechno se pokazilo. I když jsem to před pár lety taky dělávala. Zbytečná nutnost sebelítosti na internetu. A jak smutné je utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom ještě hůř. 

Hlavní motiv je že jdu do toho zase znova. Po čtyřech letech všemožného hubnutí a šílených diet jsem zase na začátku. A já bych už ani nedokázala spočítat na prstech, pokolikáté to je. Ať už jsem za ty roky měla cíle jakékoli, v žádném z nich jsem nikdy neuspěla. 

Rozhodla jsem si splnit aspoň tenhle jediný sen. Tenhle sen, který mám tak strašně dlouho a vždy mě od něj něco odtrhne. Někdy je to týden, někdy jsou to měsíce. A nikdy to nebylo naposled. Doufám, že se budu k tomuhle blogu vracet, třeba jednou do týdne, dát vědět, co je nového, sdílet s vámi moji vlastí cestu. Protože od teď za rok chci říct, že jsem do toho dala úplně všechno. 

Teď momentálně jsem rozhodnutá to udělat. Po tom všem, co se stalo. Tak moc, jak ještě nikdy. Ale nikdy nevíš, co ti do života přijde. Možná, že se na to za týden zase vykašlu. A možná taky ne. 

17.9. Obyčejné pondělí, můj velký den. 

A z tohohle pondělí jsem udělala 

svůj poslední

den jedna. 

Celý tenhle článek zakončím citací z 16. října 2014, z mého starého blogu o hubnutí, který nakonec skončil neúspěšně, protože jsem svůj cíl tenkrát nedotáhla do konce, i když jsem udělala velké změny.

"Cvičím už týden (to je asi nejdéle v mém životě) a poněvadž mám pocit, že tentokrát bych nemusela tak brzy rupnout, tak jsem si založila tento blog, abych si mohla zapisovat a shromažďovat všechno, co se bude týkat cvičení. Asi to nebude jako normální blog o fitness, protože přeci jen se jedná o blog melanchonického blázna. 

Třeba se jednou dostanu na ten svůj vysněný vrchol."  - Anička, 14 let

Třeba.