Cheat day je začátek konce... Vlastně jsem chtěla říct konec začátku

Poslední týden se nesl v duchu polevování a stresu. Smutek z toho, že mi odložili rovnátka o další měsíce a pomalu se u mě projevovaly přicházející chutě na nezdravé jídlo. Dostalo se to už do bodu, kdy jsem neměla vůbec na nic energii ani chuť. Nepřišlo mi, že bych zhubla poslední dobou, spíš jsem si to jen namlouvala, dokázala jsem na sebe koukat půl hodiny do zrcadla a říkat si, jak se nenávidím. 

Uvědomila jsem si, že potřebuju reset. Ale bylo mi líto všeho toho času, co jsem do hubnutí vložila. Sice to byl zatím jen měsíc, ale čekala jsem větší posun.

Měla jsem strach, že to, co dělám, dělám nějakým způsobem špatně a já nevěděla, jak ty věci vylepšit. 

I když jsem to podvědomě věděla. Nedávám do toho všechno. Není to pravda, jen sama sobě lžu, abych nezešílela.

A vzhledem k tomu, jak jsem "ochutnávala" poslední dobou, jsem se rozhodla do toho pořádně praštit a dát si všechny věci, nad kterými se tak oblizuji. (nakonec jsem si dala jen malou část z mých vysněných pochutinek, poněvadž nemám peníze a ten krámek, kde jsem na poslední chvíli skončila, taky nenabízel značný sortiment. )

Čas začít od začátku.

A to tím, že se zprvu totálně zničím, ať mám k těm začátkům opravdu dobrý důvod. 

A tak jsem to udělala. Just like that. Hned po první tyčince mi začalo být značně špatně. A to jsem vnímala jako zásadní problém. Nevím, jestli je to tím, že moje tělo na to teď vůbec není zvyklé, ale chtěla jsem kropit chodník už po první půl hodině a to mě ještě teprve čekala večeře s kamarádkou. Tak jsem do sebe nervala pizzu ve fast foodu, kde zrovna probíhala nějaká kinder party, kvůli čemuž mi z nich ještě ke všemu začala třeštit hlava.

To už mi začalo být vyloženě špatně, tak jsem to zajedla čokoládou a párkem v těstíčku, (♪ když nemůžeš, tak přidej víc...♪) přičemž jsem vzpomínala, jak jsem pár měsíců po mé osmnáctce nakoupila nejlevnější alkohol a totálně se zničila. Cítila jsem se stejně, jen s tím rozdílem, že tentokrát zůstal obsah mého žaludku na správném místě, díkybohu. 

Normálně si držím příjem okolo 1300 kalorií.

Kolik jsem toho snědla? 

K snídani, svačině a obědu jsem měla ještě předepsaná jídla. 

• (Vajíčka, jogurt, celozrnné špagety,..) To dělalo v součtu +/- 830 kalorií. 

Odpoledne jsem pustila uzdu své fantazii.

• Bueno - 250 kcal
• Párek v těstíčku - 260 kcal
• Celé balení bílé čokolády - 560 kcal
• Dva díly větší pizzy (salámové a žampionové) - 500 kcal
• Rasistické bueno - 220 kcal
• Brambůrky - 350 kcal
• Oreo - 100 kcal

Sečteno podtrženo včera jsem snědla krásných 3070 kalorií. 

To ještě není taková tragédie. 

Vlastně je to o dost méně, než jsem čekala.

Dnes je další den ráno a musím říct, že mám neuvěřitelný příval energie. Nemůžu chvíli posedě a už plánuji v jakém duchu se budoucí týdny budou nést. 

(Možná někomu ukápla slinka, mně se teda udělalo mega špatně.  zdroj:pinterest.com)

A výsledek? 

No jestli něco fungovalo, tak určitě to, že na nezdravé jídlo nemůžu už ani pomyslet. Mám tu nepříjemnou pachuť po brambůrkách v ústech a pořád mě ještě pobolívá břicho. Jen pomyslím na ten nechutný mastný sáček a je mi zase špatně. To znamená, ano! Na další dobu neurčitou už určitě nebudu mít na nic podobného chutě. Šťastný konec.

Co se týče dopadu na mou psychiku, tam si vlastně ani nejsem úplně jistá. Pořád jsem smutná, že moje výsledky nejsou ani zdaleka takové, v jaké jsem doufala. 

Mám sice pořád neskutečně moc času, vzhledem k tomu, že svůj cíl jsem si naplánovala na příští srpen, ale nechala jsem se strhnout tím utíkajícím časem a začala jsem pochybovat o tom, jestli to stihnu. 

Nebyl to můj začátek konce. Pojďme to vesele nazvat koncem začátku a budeme se tvářit, že se nic zásadního nestalo. Musím vše vylepšit.

Nové ráno, nové pondělí, nový začátek.