Rychlý průvodce stravováním se na internátu
Vítejte na internátě! Na místě, kde vám musí stačit pár korun na každý chod, pokud tedy nejste fanoušci zdejších připravovaných pokrmů.
Chápu, že se úroveň internátů může zásadně lišit na základě lokality. Třeba si lidé někde v Praze žijí jako králové. Ale tam u nás - v menším městě, kde nás bylo z každého ročníku jen pár nenáročných puberťáků, byly naše příběhy plné nezapomenutelných gastronomických zážitků.
A možná jsem jen byla rozmazlenej fracek, co se jen snažil žít trochu zdravě, takže někdo může s čistým svědomím říct, že přeháním a mohl by být s tamější stravou spokojený. Ať už je to jakkoli, z intru jsem už pryč a tohle jsou mé vzpomínky.
Začneme s vydatnou a zdravou snídaní! Kdo chce zhubnout, musí snídat, to ví přece každý. Výběr byl samozřejmě rozmanitý. V pondělí bylo na menu rohlík s máslem a nebo jahodovou marmeládou. V úterý to byl buď rohlík s jahodovou marmeládou a nebo máslem. Ve středu se pak opakovalo oblíbené pondělní menu s rohlíkem, máslem a jahodovou marmeládou. No a takhle to pokračovalo celý týden. Mimochodem, příchuť marmelády se opravdu po celý rok nezměnila. Aby se teda neřeklo, výjimečně, většinou tak jednou za měsíc, jsme dostávali příděl "šunky". To znamenalo dva plátky salámu, ve kterém se nacházelo tak málo procent masa, že jsme se divili, proč na sobě nemá značku vegan. Asi dvakrát se mi stalo, že mi kuchařky nabídly krupicovou kaši, přemlouvaly mě a vždy mě nějak přesvědčily. Já je měla ráda, byly vtipné a svoji práci měly očividně rády, tak jsem před nimi předstírala, že mi chroupání toho cukru s příchutí vzdálené krupice chutná. Aspoň ony měly radost. Rozpočet našeho intru musel být mizerný, ale já se ani nedivím, vzhledem k tomu, kolik nás tam bylo a kolik jsme platili. Ke svačině jsem si většinou zabalila něco s sebou od snídaně. Zkuste uhádnout, co to bylo.
Obědvala jsem ve škole. Musím říct, že zde to bylo ale daleko horší. Nebylo to vlastně ani jídelna, kde by se vařilo. Ale vyloženě jen výdejna ohřátého dovezeného zmrzlého jídla. Nejlepším jídlem z naší jídelny/výdejny se může pyšnit rizoto s kuřecím masem bez rýže! Já to taky nechápala, nebojte. Nebyla to rýže, překvapivě ani kuskus, ale nějaká podivná žluto - zelená hmota, spíš kaše. Ne, ani bulgur to nebyl, za to se zaručím! Nemilá zkušenost byla, když jsem našla dlouhý černý vlas ve filetu nebo když maso v gulášové polévce bylo chlupaté. Lidé, kterým jsem tuto zkušenost vyprávěla, mě měli za blázna a snažili se mě přesvědčit, že to byla jen nevinná kůže. Připadala jsem si pak jako zastánce nějakých paranormálních jevů, když jsem se snažila všem dokázat, že to maso opravdu bylo chlupaté. Ta jídelna z půlky mých spolužáků udělala vegetariány.
K odpoledně sváče jsme s kamarádkou chodili pro nějaké bílé pečivo a trpělivě jsme čekali na večeři. To už nám vařili, asi za ušetřené peníze ze snídaně, normální dobrá vařená teplá jídla, jako těstoviny s masem, nějaké zeleninové placky a nebo největším zážitek byl obložený talíř plný hamburgerů. Milionem hamburgerů! Ne, to jsem nebyla já, kdo mluvil o zdravé stravě!
No a když nám nechutnalo, koupili jsme si nějakou čínskou polévku za pár korun. Navíc, nějaké mají opravdu málo kalorií, moje spolubydlící jednou zkoušela "dietu" na základě právě čínských polévek a Coly Zero. Díkybohu si po dvou dnech uvědomila, že to co dělá, je opravdu špatné. V každém případě stravovat se zdravě byl pro nás všechny tak trošku oříšek. Mým nejsmutnějším zážitkem bylo, když jsem si koupila tiramisu, dala jsem si ho do ledničky, byla vždy jedna malá společná v každém patře a někdo mi ho šlohl! Nemohli si vzít moje jogurty, nebo mléko do kávy, které tam bylo nedotčené celým rokem. Museli vzít moje tiramisu!
Postupem času, když už jsem zdravou stravu brala opravdu vážně, začala jsem si veškeré jídlo v průběhu dne obstarávat sama, což bylo s 400 stovkami na týden bez brigády skoro nemožné. Často jsem tedy jídla vynechávala a nezvládala jsem to. Něco bych k tomu řekla, ale do dnešního článku se mi to už nevyjde, každopádně kdyby jste měli zájem o takový článek, dejte vědět. A zpětně se omlouvám za zmíněné nechuťárny, které doprovázely dnešní článek.
Chápu, že se úroveň internátů může zásadně lišit na základě lokality. Třeba si lidé někde v Praze žijí jako králové. Ale tam u nás - v menším městě, kde nás bylo z každého ročníku jen pár nenáročných puberťáků, byly naše příběhy plné nezapomenutelných gastronomických zážitků.
A možná jsem jen byla rozmazlenej fracek, co se jen snažil žít trochu zdravě, takže někdo může s čistým svědomím říct, že přeháním a mohl by být s tamější stravou spokojený. Ať už je to jakkoli, z intru jsem už pryč a tohle jsou mé vzpomínky.
(autentická fotografie zachycující tragikomedii mnoha internátních večerů)
Začneme s vydatnou a zdravou snídaní! Kdo chce zhubnout, musí snídat, to ví přece každý. Výběr byl samozřejmě rozmanitý. V pondělí bylo na menu rohlík s máslem a nebo jahodovou marmeládou. V úterý to byl buď rohlík s jahodovou marmeládou a nebo máslem. Ve středu se pak opakovalo oblíbené pondělní menu s rohlíkem, máslem a jahodovou marmeládou. No a takhle to pokračovalo celý týden. Mimochodem, příchuť marmelády se opravdu po celý rok nezměnila. Aby se teda neřeklo, výjimečně, většinou tak jednou za měsíc, jsme dostávali příděl "šunky". To znamenalo dva plátky salámu, ve kterém se nacházelo tak málo procent masa, že jsme se divili, proč na sobě nemá značku vegan. Asi dvakrát se mi stalo, že mi kuchařky nabídly krupicovou kaši, přemlouvaly mě a vždy mě nějak přesvědčily. Já je měla ráda, byly vtipné a svoji práci měly očividně rády, tak jsem před nimi předstírala, že mi chroupání toho cukru s příchutí vzdálené krupice chutná. Aspoň ony měly radost. Rozpočet našeho intru musel být mizerný, ale já se ani nedivím, vzhledem k tomu, kolik nás tam bylo a kolik jsme platili. Ke svačině jsem si většinou zabalila něco s sebou od snídaně. Zkuste uhádnout, co to bylo.
Obědvala jsem ve škole. Musím říct, že zde to bylo ale daleko horší. Nebylo to vlastně ani jídelna, kde by se vařilo. Ale vyloženě jen výdejna ohřátého dovezeného zmrzlého jídla. Nejlepším jídlem z naší jídelny/výdejny se může pyšnit rizoto s kuřecím masem bez rýže! Já to taky nechápala, nebojte. Nebyla to rýže, překvapivě ani kuskus, ale nějaká podivná žluto - zelená hmota, spíš kaše. Ne, ani bulgur to nebyl, za to se zaručím! Nemilá zkušenost byla, když jsem našla dlouhý černý vlas ve filetu nebo když maso v gulášové polévce bylo chlupaté. Lidé, kterým jsem tuto zkušenost vyprávěla, mě měli za blázna a snažili se mě přesvědčit, že to byla jen nevinná kůže. Připadala jsem si pak jako zastánce nějakých paranormálních jevů, když jsem se snažila všem dokázat, že to maso opravdu bylo chlupaté. Ta jídelna z půlky mých spolužáků udělala vegetariány.
K odpoledně sváče jsme s kamarádkou chodili pro nějaké bílé pečivo a trpělivě jsme čekali na večeři. To už nám vařili, asi za ušetřené peníze ze snídaně, normální dobrá vařená teplá jídla, jako těstoviny s masem, nějaké zeleninové placky a nebo největším zážitek byl obložený talíř plný hamburgerů. Milionem hamburgerů! Ne, to jsem nebyla já, kdo mluvil o zdravé stravě!
No a když nám nechutnalo, koupili jsme si nějakou čínskou polévku za pár korun. Navíc, nějaké mají opravdu málo kalorií, moje spolubydlící jednou zkoušela "dietu" na základě právě čínských polévek a Coly Zero. Díkybohu si po dvou dnech uvědomila, že to co dělá, je opravdu špatné. V každém případě stravovat se zdravě byl pro nás všechny tak trošku oříšek. Mým nejsmutnějším zážitkem bylo, když jsem si koupila tiramisu, dala jsem si ho do ledničky, byla vždy jedna malá společná v každém patře a někdo mi ho šlohl! Nemohli si vzít moje jogurty, nebo mléko do kávy, které tam bylo nedotčené celým rokem. Museli vzít moje tiramisu!
Postupem času, když už jsem zdravou stravu brala opravdu vážně, začala jsem si veškeré jídlo v průběhu dne obstarávat sama, což bylo s 400 stovkami na týden bez brigády skoro nemožné. Často jsem tedy jídla vynechávala a nezvládala jsem to. Něco bych k tomu řekla, ale do dnešního článku se mi to už nevyjde, každopádně kdyby jste měli zájem o takový článek, dejte vědět. A zpětně se omlouvám za zmíněné nechuťárny, které doprovázely dnešní článek.
Ann
No, to zní děsivě! Na intru jsem nebyla, a teď na výšce si už nemůpžu stěžovat. Menzy fungují dobře,a myslím, že si tam člověk může vybrat i sám zdravé jídlo. Jinak si vozím i z domu, když třeba oběd v menze nestíhám, nebo se potřebuju učit, a to je sázka na jistotu :D.
OdpovědětVymazatwww.maly-kousek-nebe.blog.cz
Já si neumím vůbec představit bydlet na intru :D Mám pár kamarádek, které právě na intru bydlí, ale vím, že mají zaplacené večeře od intru, takže to nemusí nějak řešit, ale zase nevím, jak vaří.. Mně je rozhodně jasný, že kdyby mi na intru nechutnalo, jedla bych taky nezdravě ještě víc než teď doma a to by dopadlo.. :D
OdpovědětVymazatNa intru jsem nikdy nebyla, ale vím, pokud bych takhle papala, hned bych měla pár kilo nahoře :D
OdpovědětVymazatJinak ty párky jsem si nedávno také koupila - nejsou špatné.
Bože, díky že jsem na střední dojížděla z domova :D a teď když jsem na vš, tak jsem na kolejích, kde mám vlastní kuchynku i ledničku (i tady se ve společné velmi rádo krade). Z popisu to zní opravdu děsivě :D Já bych to asi nedokázala jíst. A taky bych měla po rohlíku hned hlad:D Už jsi určitě ráda, že jsi od tamtuď pryč, viď? Určitě by mě zajímalo pokračování o zdravé stravě :) Děkuji ♥
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Na intru bydlím, je to tu šílený, ale dá se to nějak přežít pokud máte u sebe ty správné lidi. Na jídla chodíme do jídelny naproti našemu intru. Snídaně jsou docela pestré. Každý den jiná pomazánka, někdy dokonce kobliha nebo jogurt a samozřejmě vždy čerstvé pečivo. :D Nejhorší je tu asi porce másla, pro jednoho 10g. Člověk si tím nenamaže ani jeden rohlík a co když má pak hlad? Musí mu stačit ještě další 10g Rama. :D Večeře tu nejsou tak strašné. Rozhodně lepší, než bývají obědy, ale to je kapitola sama o sobě. Docela ti závidím, že už to máš za sebou. Tohle je opravdu jedna z věcí, které mi tu chybět nebudou. :D
OdpovědětVymazatATUNAI
Nedokážu si dost dobře představit, že bych musela bydlet na intru. Jsem zvyklá na svoji snídaňovou ovesnou kaši a nevím, jak bych to tam moc přežila. I když asi všechno je o zvyku :D
OdpovědětVymazatMaris Novotná
Tak to bych asi nedala :D Spíš určite, na jídlo jsem dost vybíravá. A činské polévky ani takové věci mi nechutnají, takže bych asi umřela hlady. Je dobrý,že tvá kámoška není až tak hloupá, že si po dvou dnech uvědomila, že je to blbost :D Ale v jídelnách člověk prostě zdravé stravování čekat nemůže. Mají určitý rozpočet a i kdyby chtěli uvařit sebevíc líp tak to nejde. Já se jídelnám vyhýbám, protože vím, že by mi to stejnak asi nechutnalo. Jediná věc, která mi chybí ze základní školy je segedinský guláš, který jsem tam milovala :D :D
OdpovědětVymazatTaky jsem letos odešla z intru a jde vidět, že to všude fakt stejný. Čínská polévka byla nejlepší kamarádkou po celé 4 roky. :D A jinak ze mě jídelna udělala taky "vegetariánku".
OdpovědětVymazatBlog na zabití