Proč jsem si zrušila facebook?

Někdo říká, že se snažím být jen zajímavá, že mám teď jen nějaký ujetý životní styl. Na druhou stranu, spousta lidí se mnou souhlasí, ačkoli oni sami by se od sociálních sítí nedokázali odrhnout.


Už je tomu něco málo přes rok, co jsem se pro smazání své identity rozhodla a zatím mě nic nepřinutilo se na Facebook vrátit. Co mě k mému rozhodnutí vedlo?

Jenom abych na začátek ujasnila jednu věc. Já osobně si myslím, že sociální sítě jsou sami o sobě dobrá věc. Jsou užitečné pro domluvu s člověkem, se kterým se kvůli vzdálenosti jinak nemohu domluvit. Přínosné mohou být i školní skupiny, ve kterých jsme si rozdělovali práce a pomáhali si navzájem. Tak co mě tak štvalo?

Je to každodenní a skoro jediná komunikace skrze Facebook s osobami v mém blízkém okolí, které by si na mě normálně ani neudělali čas.


Turn off your phone and distractions, and offer your full attention to those around you. www.values.comByla jsem zvyklá mít kamarády jen online. Tenkrát mi to nevadilo. Byla to jediná možnost. Spoustu svých přátel jsem znala jen z nějakých kroužků a všichni byli rozseti po celé republice, proto jsem si se všemi jen psala. Moje první lásky a puberťácké problémy - to všechno jsem řešila dlouhými slohovkami popisující moje problémky. Slohovkami, ve kterých jsem psala věci, které bych nikdy v reálu nebyla schopná vyslovit nahlas. Byly vždy tak absurdně poetické, hlavně ať zapůsobí na city. Většina lidí mě znala skrze ně. Když jsem se cítila osamělá, prostě jsem jen poslala pár zpráv a hned se někdo ozval. Jméno za jménem. Tolik lidí a všichni byli na jednom místě. Jeden vedle druhého. Měla jsem hodně přátel na dopisování. Ale stejně jsem mívala z toho všeho skličující pocit. Můj profil byl mezi většinou lidí, které jsem znala - mezi mými opravdovými přáteli, mezi lidmi, s kterými jsem si nesedla, mezi falešnými přáteli, co mě pomlouvali za zády, mezi těmi, co jsem znala jen od vidění, nebo podle jména. Možná se i bojím se takhle "vystavovat." Vím, že přidat si je mezi přátelé bylo z části mé rozhodnutí. Ale asi jsem se bála odmítnout někomu žádost. Bála jsem se toho, co si o mně myslí ostatní. Bojím se toho doteď.
Dodneška ale používám WhatsApp, kde se domlouvám se svými nejbližšími přáteli, mám dokonce i instragram, kde ale nejsem tolik aktivní.

Když jsem přešla do města na internát a zahodila všechny své předešlé koníčky, až tady jsem si začala uvědomovat, jak komunikace přes sociální sítě nemůže nahradit něčí opravdovou přítomnost. Nic se totiž nezměnilo. Doufala jsem, že si najdu přátelé, s kterými budu trávit čas a chodit ven. Žít život, jak jsem vždy chtěla. Ale nedokázala jsem to. Pořád jsem byla ta stará introvertní holka, která se bála. Jestli ti potřebuju něco říct, radši ti to napíšu. Vím, že to není chyba Facebooku, ale vyloženě jen má. To já teď nevím, jak mluvit s lidmi. Začala jsem se cítit hrozně osamělá. Na messengeru jsem měla tolik lidí. Tolik lidí, kteří se považovali za přátelé. Ale ve skutečnosti tady nikdy nebyli. Najít si na mě čas a zajít ven. Život se žije tam venku. Pohltilo mě to. Chtěla jsem ve svém životě jen ty přátelé, na které se mohu spolehnout. Ne ty virtuální. Nekonečné vymlouvání, jak na mě někdo zrovna nemá čas, ale že by moc rád se mnou ven zašel. A když už někoho vytáhnu na jídlo, nemůžu vystát, když někdo přede mnou vytáhne mobil a stráví kolik minut jen odepisováním. Mám tu vlastnost, že všechno dramatizuju a leckdy přeháním. Možná beru všechny věci jen moc osobně a neměla bych všechno tolik hrotit. Ale já bych chtěla, aby lidé stáli při mě. Chtěla bych žít svůj život, necivět jen do mobilu. Je velmi těžké to změnit.
A tak žiju takhle. Snažím se chodit s lidmi ven. Nepiju, ani nechodím třeba do klubů, takže je těžší najít pro mé vrstevníky nějakou zajímavější zábavu.
Ale najdou se, i když jich není tolik. Chci se odpoutat od neustálého kontrolování mobilu a užívat si přítomných okamžiků. Možná to zní jako klišé, ale podle mě nás sociální sítě nepřibližují. Naopak.




Nejspíš jsem v článku nezmínila všechno, co mě trápí a všechny mé myšlenky s tím spojené. Je těžké to popsat do pár řádků, ale věřím, že jste si něco málo odnesli. 

5 komentářů:

  1. Je taky hodně na člověku, jak ty sítě využívá. Např. já je mám jen na potřebnou komunikaci. Když jdu s někým ven, domlouvám to právě přes ně. Nebo jsem tak v kontaktu s rodinou v Kanadě, na Slovensku nebo s lidma, kteří jsou opravdu daleko.
    Ale musíme si hlídat čas, který tam strávíme. Protože jakmile se omezíme jen na to, vztahy mizí a souhlasím, že nás v poslední době spíše odcizují.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím si, že je to dobrý krok, který jsi udělala ;). Já mám Facebook kvůli domluvě a kontaktu s lidmi, které jsou daleko (mám dva domovy, takže vždy když jsem v tom jednom, tak komunikuji s lidmi z okolí toho druhého apod :D). Pak také kvůli škole, protože si tam radíme apod. Ale pro mě je přínosný i skrze kulturní akce. Ale netrávím tam moc času, projíždění zdi mě nebaví a ani není nijak přínosný (poslední dobou ani neprojíždím instagram). Ale takový whats app nemám a moc lidí z okolí také ne, takže na FB ještě dlouho zůstanu. A to jsem si ho zezačátku ani nechtěla zakládat a trvalo mi odolávání tlaku ostatních asi rok.

    OdpovědětVymazat
  3. ak ti zrusenie Facebooku pomohlo, je to super. kazdy by mal podla mna robit to, co uzna za vhodne. ked mas ludi, aspon par, s ktorymi chodis von a je ti s nimi dobre, gratulujem. ja takych nemam. a mozno by som mohla mat, keby som sa vzdala pouzivania Facebooku, ktovie. mozno kamaratstvo cez internet a dlhe slohovky, kde sa vypisujem poetickym sposobom zo svojich problemov, nie su najstastnejsim riesenim. lenze ludia, s ktorymi chcem byt, su stovky kilometrov daleko. no mozno mi kontakt s nimi pomocou socialnych sieti brani nadvazovaniu kontaktov v realite. je vela pohladov, z ktorych sa clovek dokaze na tuto problematiku pozriet. chcela by som zit vo svete, v ktorom by som si dokazala vymazat Facebook a nejakym zazrakom by sa mi podarilo spoznat novych ludi v realnom zivote. mozno to tak funguje, neviem. ale musim povedat, ze nechcem pokusat osud. aj ked sama citim, ze ludia, s ktorymi si obcas pisem, uz akosi nemaju ani cas odpovedat mi, nieto este sa dohadovat, ze sa nejakym sposobom mozno v lete stretneme. zakladam svoj zivot na internetovych kamaratstvach a aj ked sa nebranim tym v realnom zivote, akosi neviem najst s nikym spolocnu rec. a urcite za to nemoze Facebook.

    OdpovědětVymazat
  4. dcérko dcérko.. naprosto s tebou souhlasím! já si teda profil nesmazala, chodím tam jen když něco potřebuju, ale jednu dobu jsem tam taky přes rok nebyla.. nepřidávám fotky, nedávám žádné dementní statusy, prostě nic.. když potřebuju, jen někomu třeba napíšu ohledně nějaké věci a v tu ránu jak jsem se přihlásila tak se i odhlásím.. já se rozhodla před rokem, a vedly mě k tomu různé okolnosti.. jednak můj nenyjší přítel, ale taky i to, že jsem si víc a víc ovědomovala, jak mě facebook tlačí to něčeho do čeho nechci.. a dělala jsem věci, na které nejsem hrdá, a které bych jen tak neudělala.. teda spíš neposlala.. a proč? protože facebook nám dává "soukromí" a pocit, že můžeme.. stačí jedno tlačítko - enter - a věci jsou na povrchu.. dává nám pocit, že to co děláme, je normální.. a pak jsem jsme tam přestala chodit, uvědomila jsem si, jak moc jsem osamnělá.. přesně to, o čem píšeš ty.. ale po měsící nebou dvou ti lidi, kteří chtěli, tak se ozvali.. a ti co ne..? tak ty vlastně k životu vůbec nepotřebuješ a nejsou to přátelé.. a já jsem se bez toho stala spojenější.. :) najednou jsem i zjistila, kolik mám času, a že vlastně ani nemám na to počítači co dělat.. a tak jsem se vrátila k blogu, a začala znovu psát.. protože tohle je něco mnohem jiného, než sledovat druhé lidi, jaké přidali fotky a nebo kdo s kým chodí :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dovolím si tvrdiť, že generácia, ktorá ešte zažila nástup FB vie komunikovať aj naživo a povedzme, že väčšinou vie tráviť čas na FB zdravo... ale generácia po nás x(.. .nuž, na neteriach vidím ako sa naučili komunikovať akurát tak online a vzhľadom na to aké citové spovede vedia zavesiť ako status mám pocit, že niekde pri dospievaní na sociálnych sieťach nepochopili pravý význam súkromia a rozdiel medzi hranými a autentickými prejavmi. Nezaškodilo by im dať si dlhú pauzu.

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.