Jak jen odškrtávám další dny
Jak šel první měsíc?
Pořád jsem se na to nevykašlala i když morálka spadla malinko dolů, společně s motivací a produktivitou. Moje váha se teď pohybuje kolem 58-59 kg. To znamená, že od úplného začátku mám kolem tří až čtyř kil méně.
A stejně nejsem vůbec spokojená. Čím déle na sobě pracuju, tím více nenávidím své tělo.To každodenní postávání u zrcadla, jestli se náhodou něco malinko nezměnilo. Pochybnosti o tom, jestli pořád ještě vůbec hubnu, jestli to, co dělám, dělám dobře.
Strach z toho, že budu muset víc pracovat, jestli chci výsledky, protože tohle tempo nestačí.
Strach a stres.
Věci, kterých jsem se bála ještě dříve, než jsem začala s hubnutím.
Mám je na listu věcí, které by mě mohly zásadně ohrozit. A stejně si nejsem jistá, jak s nimi bojovat.
Není nic víc demotivujícího, než když čas plyne dál a výsledky nejsou vidět.
Jak se všechno žene kupředu, ale já na to nestačím.
Dneska jsem proležela celý den v posteli, smutná a vyčerpaná. Myslela jsem na všechny ty věci, které jsem mohla udělat jinak. Nebyla jsem schopná vstát. Doufala jsem, že čas všechny rány zahojí, ale každým dnem se ta ztráta jen stupňuje.
Už brzy začíná podzim.
A já chci na tohle všechno zapomenout. Ne na to, co se stalo už dávno a donutilo mě to něco se sebou dělat.
Ale na celý tenhle měsíc.
Měsíc, plný zdravého stravování, cvičení a vstávání v pět ráno.
Jak jsem procházela kolem pouličních zrcadel a prohlížela si pečlivě své nohy.
Jak mi ortodontista odložil rovnátka o další měsíce.
Jak jsem na sobě denně hledala změny a stala jsem se tím posedlá.
Jak jsem kvůli práci a škole neměla čas leckdy cvičit.
Je čas na úplně celý měsíc zapomenout.
Zítra si dám cheat day a budu dělat, že se nikdy nic nestalo. Třeba to vyjde, třeba ne, můžu jen doufat. Vím, že všechno se začíná ubírat špatným směrem.
A já se chci vrátit do dnů, kdy jsem v sebe upřímně věřila. Do dnů, kdy jsem byla přesvědčena, že to dokážu.
Přišel čas začít zase od začátku.
S příchodem podzimu.
Pořád jsem se na to nevykašlala i když morálka spadla malinko dolů, společně s motivací a produktivitou. Moje váha se teď pohybuje kolem 58-59 kg. To znamená, že od úplného začátku mám kolem tří až čtyř kil méně.
A stejně nejsem vůbec spokojená. Čím déle na sobě pracuju, tím více nenávidím své tělo.To každodenní postávání u zrcadla, jestli se náhodou něco malinko nezměnilo. Pochybnosti o tom, jestli pořád ještě vůbec hubnu, jestli to, co dělám, dělám dobře.
Strach z toho, že budu muset víc pracovat, jestli chci výsledky, protože tohle tempo nestačí.
Strach a stres.
Věci, kterých jsem se bála ještě dříve, než jsem začala s hubnutím.Mám je na listu věcí, které by mě mohly zásadně ohrozit. A stejně si nejsem jistá, jak s nimi bojovat.
Není nic víc demotivujícího, než když čas plyne dál a výsledky nejsou vidět.
Jak se všechno žene kupředu, ale já na to nestačím.
Dneska jsem proležela celý den v posteli, smutná a vyčerpaná. Myslela jsem na všechny ty věci, které jsem mohla udělat jinak. Nebyla jsem schopná vstát. Doufala jsem, že čas všechny rány zahojí, ale každým dnem se ta ztráta jen stupňuje.
Už brzy začíná podzim.
A já chci na tohle všechno zapomenout. Ne na to, co se stalo už dávno a donutilo mě to něco se sebou dělat.
Ale na celý tenhle měsíc.
Měsíc, plný zdravého stravování, cvičení a vstávání v pět ráno.
Jak jsem procházela kolem pouličních zrcadel a prohlížela si pečlivě své nohy.
Jak mi ortodontista odložil rovnátka o další měsíce.
Jak jsem na sobě denně hledala změny a stala jsem se tím posedlá.
Jak jsem kvůli práci a škole neměla čas leckdy cvičit.
Je čas na úplně celý měsíc zapomenout.
Zítra si dám cheat day a budu dělat, že se nikdy nic nestalo. Třeba to vyjde, třeba ne, můžu jen doufat. Vím, že všechno se začíná ubírat špatným směrem.
A já se chci vrátit do dnů, kdy jsem v sebe upřímně věřila. Do dnů, kdy jsem byla přesvědčena, že to dokážu.
Přišel čas začít zase od začátku.
S příchodem podzimu.
Žádné komentáře: